Golem

V mozku mäm dvě kola,

Která do sebe perfektně zapadají,

A mezi nimi jsem já,

Drcen svým mozkem,

Svou hlavou,

Drcen zevnitř,

Není potřeba citu pro mě,

V klidu sečkám v bolestech,

Už jen chvilku maličkou,

Pak spatřím pláň ráje celičkou,

Jako golem stojím proti větru,

Kdoví jestli přežiji,

Omýlána je moje hliněná schránka,

Nechť zatracen jsem pomalou erozí,

Aspoň pro vítr budu přijatelnějsí,

Odnese mě vstříc dýmu již rozpadlých,

Dál se pak ponesu s ním,

Mezi jasnými křišťály, já- hlína neproniknutelná