Naše doba

Naše doba nám přinesla krásu,

Krásu ve věcech, za který by sme se možná měli stydět,

Co nám přinesla minulost, současnost a přinese budoucnost,

Na sračky na který sme hrdý,

I když nejsou nijak tvrdý,

Je nám jedno že nám někdo sere na hlavu,

A my někomu dalšímu,

No Neni to sranda?

Jako koláč kterej pořád mění,

Stejně všichni dosáhnem vlastního zapomění,

Tančeme si na vlastnim hrobu,

Vykašlem se na záhubu,

Víno ať nám proudí pod kůží,

Všichni se mi podřídí,

Ať si klidně smažený kuře řídí svět,

Už nemusíme zabíjet,

A smutkem se ubíjet,

Zapojme se do týhle bezvýchodné utopie,

Snad se na nás bůh nevyblije.

Všichni si tu libujeme po uši ve sračkäch,

Svět prej nabírá na obrátkách,

Jenom mi zpomalujem,

Náš svět si vybarvujem,

Tak si ulevujem ve věcech každodení potřeby,

Až zjišťujem že nedosáhnem úlevy,

Nic měnit potřeba neni,

Je to ta utopie ve který sme šťastni.

Už nesnažim se,

Po uši ve sračkách,

V mixéru s váma všema,

Už nesnažim se vyplavat.