neděle 2. prosince 2012

Kapitola třetí - Tajná služba



Albert vstoupil do areálu tajné služby, firmy, která se udájně zabývá finančním poradenstvím. Prošel nepozorovaně vrátnicí a zamířil tam, kam sám podle sebe měl.
Pomalu vešel do kanceláře.
„Prej mě hledáte, tak sem tady,“ prohlásil chladně k muži za počítačem.
„Co?“ vzhlédl muž u počítače. Jeho sebevědomý soustředěný výraz vystřídalo zděšení a pak se najednou pokoušel otevřít šuplík svého stolu.
„Ani to nezkoušejte, mohu být rychleji pryč než byste ji vytáhl,“ usmál se Albert, „a vy se mnou, a mohl byste dopadnout velice špatně, to mi věřte.“
„Co chcete,“ zasýpal muž.
„Chci vědět proč mě hledáte,“ řekl Albert klidně.
„Příkaz vlády,“ začal klidně muž, „dlouho vás sledují, vaše aktivity, vaše záliby, to co lovíte, posledních sto let. Vypadá to, jakoby se něčeho báli, víc nevim.“
Albert najednou, jakoby oněměl. Díval se, jakoby něco nebylo v pořádku.
„Vy nejste člověk, že?“ ozval se najednou.
„Cože?“ řekl pobaveně muž u počítače.
„Jste upír,“ řekl Albert a dal ruku do kapsy.
„Vy jste se úplně bláznil,“ prohlásil muž. Albert vklidu z kapsy vytáhl křížek. Muž se jako u vytržení odkopl nohama od stolu a začal syčet jako podrážděná očka.
Albert se usmíval jakoby si přišel na své a udělal tři kroky ke stolu. Rukou muže chytil pod krkem a přirazil na stůl.
„Tak co,“ řekl, „cos mi chtěl říct?“ Muž se vzpíral, ale Albert si věděl rady. Přiložil mu křížek na tvář a muž se začal vzpírat.
„Největší konspirace v dějinách lidstva,“ začal najednou, „dostali jsme to, podařilo se to. My a vysávači, nemrtví a vysávači v alianci a vaše nepozornost. Jednoduše jsme dosadili různý vysávače, hlavně vysávače a taky dost upírů na různý důležitý místa. Policejní prezident, předseda vlády, asi pět nebo šest ministrů a šéf tajný služby. Prostě a jednoduše, máme všude hromadu lidí. A tebe se potřebujem zbavit. Potřebovali jsme počkat, až zestárneš. Největší lovec vysávačů a nemrtvých, prostě bylo potřeba se bránit, tak jsme dali hlavy dohromady a snad se nám to i povede.“
„Na to bych nesázel,“ usmál se Albert a pomalu vytáhl kolík zpod kabátu. Pak jím přejel upírovy po tváři.
„Já budu dělat problémy, na to se připrav a věř, že mi všichni budem dělat problémy,“ řekl, „žádnej váš klub nebude v bezpečí, žádný vaše sídliště, nic, všichni chcípnete do jednoho. Udělám z vás, z každýho jenom prach na mejch botách, abyste si nemysleli, že vás necháme něco takovýho dělat.“
„Tak pán si bude vyskakovat,“ usmál se upír, „jsme už daleko s naším plánem, polovina vlivných osob tohoto státu je nahrazena našimi lidmi. Co byste nám ještě mohli udělat?“
„Revoluci,“ prohlásil Albert, „odjakživa držíme podmínky tak, aby byli pro každého tvora země dobré, aby o vás nevěděli a vy si klidně chcete převrátit režim. Uvidíš jak si to užiju.“
„Ani bych neřekl,“ prohlásil muž a namířil na
Alberta dobře skrytou pistolí v rukávu. Albertovi stačil jeden pohyb. Albert se usmál. Jenom prach na stole uznačoval místo, na kterém spočinul onen muž, tak to prostě mělo zůstat.
Albert ještě před odchodem odebral do malého váčku trochu z prachu, který ležel na stole a poté stejně neviděn vyšel z budovy tajné služby.

Žádné komentáře:

Okomentovat