Tak jsem se ocitl na světě

Tak jsem se ocitl na světě,

Nahej a uřvanej,

A nějak začal chápat chod světa a dějin,

Že o co si neřeknu tak mít nebudu,

Že všechno v životě je jednou, víckrát ne,

Že hlavní žít i se ctí zemřít,

A na hlavu si nenechat srát,

Že každej člověk je ve svý podstatě monstrum,

Že patologie neni jen na pitevně ale i v lidský hlavě,

A že život je jenom příprava na rychlej a bezbolestnej skon,

Státi se kmetem velebným že může si přát jen člověk s růžovým světem,

Že pár let pro život stačí,

To, že nemá cenu bohatnout, když budu stejně okraden,

Že i za prsty k přísaze zdviženými se lež skrývá,

Že všechna hezká hudba má podklad bolesti,

Že každý stát má v sobě jeden další,

Že nemá cenu brečet kvůli zesnulým,

Že všechno má na svědomí mafie,

Že je jedno jak se kdo cejtí, všem je jedno jak mě je,

Že škola je jako kladivo do hlavy bušící,

Že dekadent je vždycky mimo,

Že deprese je cesta k poznání,

Že odmítnu k vraždě doznání,

Doznání k vraždě osoby jménem Fráňa,

Ať odpustí mi jeho máma.